Po sezóně plné výher, porážek, smutku i překvapení se dostáváme k jejímu vyvrcholení. V jejím finále se setkávají týmy s drasticky odlišnou trajektorií a sezónou, které však i tak spojují některé zajímavé skutečnosti, a které především stále disponují stejným cílem - zvednout po posledním zápasu sezóny nad hlavu vysněný Stanley Cup.  Do sezóny oba týmy vstupovaly jako celky útočící na play-off, i tak se ale nelze ubránit dojmu, že v lize bylo i několik organizací, které sázkové kanceláře favorizovaly při srovnání s oběma finalisty více. Mezi ty patřili zejména olejáři z Edmontonu, Colorado Avalanche, San Jose Sharks a Detroit Red Wings disponující duem McDavid - Draisaitl. 

New Jersey Devils zamířili už v základní části za pohodlným postupem. Se ziskem 113 bodů se jednalo o druhý nejlepší zápis napříč ligou a s přehledem si tak pojistili i vítězství v metropolitní divizi. Lídrem bodování týmu se stal Nick Suzuki s 88 body, kterého následoval Kyle Connor s 39 góly a Adam Fox jakožto nejproduktivnější obránce týmu. Kyle Connor zároveň zaznamenal úctyhodný zápis ve statistice +- se ziskem 42 kladných bodů (druhý nejlepší výkon v sezóně překonaný pouze J.T. Millerem z Colorado a to o jediný bod. Za zmínku také stojí výkon Davida Pastrňáka, který s 11 góly táhl přesilovou hru Devils. Možnou slabinu při srovnání s ostatními favority představovalo brankoviště, Saros a Swayman sice působili solidně, New Jersey nicméně nedisponovalo brankářem typu Kuempera, který by v sezóně konzistentně zářil a byl jedním z favoritů na Vezina Trophy. Generální manažer se tak  rozhodl na této pozici tým posílit a přivedl na začátku sezóny Anthonyho Stolarze. Postupem času se ukázalo, že se jednalo o skvělý tah, a klub se následně mohl po zapracování Stolarze do sestavy rozloučit s Juusem Sarosem, který zamířil ke kačerům z Anaheimu. Úžasná základní část pak do jisté míry předurčila i následný úspěch Devils během vyřazovacích bojů.

Tryskáče z Winnipegu se během sezóny v porovnání s Devils ocitly na druhé straně spektra. Po odchodu největší ofenzivní hvězdy v podobě Kirilla Kaprizova se tým do jisté míry trápil. Do vyřazovacích bojů nakonec postoupili Jets s odřenýma ušima z osmého místa v západní konferenci a los mu přisoudil statisticky nejobtížnějšího soupeře - vítěze Presidents' Trophy Colorado Avalanche. Tým se vyznačoval zejména výtečnou obranou, která se řadila mezi nejlepší v lize.  Obranná čtyřka Sanderson, Carlson, Forsling a Faulk excelovala, což lze prokázat například i bodovými zisky Sandersona (72b) s Carlsonem (52b).  Útok Winnipegu pak táhl zejména první centr Roope Hintz s bodem na zápas napříč 73 střetnutími. Drtivou většinu zápasů týmu pak odchytal Igor Shesterkin, kterému se sice statisticky na jeho poměry příliš nedařilo, ale na kterého se zároveň tým mohl spolehnout hned v 77 zápasech.

Co poté oba týmy spojuje je jejich strategie během letošní úzavěrky přestupů. Oba letošní finalisté se totiž rozhodli, že jejich soupiska bez dalších posil pohár lorda Stanleyho spíše nevyhraje, a jali se tak cílit na hvězdy, které by pravděpodobnost úspěchu v letošním ročníku mohly výrazně posílit. V případě Winnipegu se jednalo o trojlístek Stephenson, McCabe, Ovechkin. Jets se takto podařilo ještě více vyztužit obranu a doplnit útok o superhvězdu v podobě Ovechkina a Stephensona, jenž během sezóny sbíral okolo bodu na zápas a byl tak schopný úspěšně doplnit top šestku. New Jersey se poté vydalo podobnou cestou, kdy kromě Martinooka, jenž přišel za druhé kolo (a Jarventieho) z Colorada, přibyli do týmu dva dlouhodobí tahouni zlatých rytířů z Vegas - Jamie Oleksiak a Ryan Nugent-Hopkins. Oba týmy tak byly během úzavěrky přestupů výjimečně agresivní a posílily znatelně, pravděpodobně nejvýrazněji v lize. I to je poté jeden z důvodů, proč je i jejich samotná účast ve finále minimálně sympatická pro většinu fanoušků.

Během dosavadního průběhu play-off pak oba týmy září. Winnipeg má zatím na kontě pouze jedinou prohru proti Coloradu - s Utahem i se San Jose si Jets pak poradili bez ztráty kytičky. New Jersey se poté podařilo přehrát Pittsburgh 4-2 a Columbus 4-1, ve finále konference pak s Ottawou znovu ztratili dva zápasy, i tak ale výkon Devils působí poměrně dominantně. Na straně Winnipegu se během vyřazovacích bojů dařilo nejvíce ofenzivnímu triu DeBrusk, Stephenson, Pinto. Sanderson a Ovechkin ale této trojici zdatně sekundují s 11 body v 11 zápasech. Největší hvězdou play-off je nicméně ze strany Jets definitivně Shesterkin, který jako by byl oproti základní části polit živou vodou. Během play-off zaznamenal Shesterkin 93.9% úspěšnost zákroků a v průměru obdržel pouze 1.51 gólů na zápas. Na straně New Jersey potom září posila z uzávěrky přestupů Ryan Nugent-Hopkins. Někdejší jednička draftu vládne týmové produktivitě s 19 body v 17 zápasech a útočí potenciálně i na vytouženou Conn Smythe Trophy. Hned v závěsu jsou nicméně David Pastrňák (16b), Mason McTavish (16b) a obránci Fox se Samuelssonem (oba po 15 bodech). Devils nicméně tlačí bota v brankovišti - jedničce Stolarzovi se zatím nedaří a play-off přežívá s úspěšností zákroků okolo 88 %. 

Ve finále tak proti sobě stojí dva odlišné celky, které ale i tak spojuje minimálně strategie, kterou se vydaly v průběhu sezóny. Winnipeg Jets má za sebou historické výkony, kdy ztratil ve vyřazovacích bojích prozatím pouze jeden zápas, proti němu ale stojí možná zatím úplně nejsilnější soupeř, supertým New Jersey Devils plný ligových hvězd. Při srovnání obou celků můžeme pozorovat převahu Devils v útoku, která je evidentní už za pomocí výčtu jednotlivých hráčů: Suzuki, Pastrňák, Nugent-Hopkins, Connor, Bratt, McTavish či Thomas zařizují, že se fanoušci Devils mohou skutečně těšit na každý zápas. Obrany jsou u obou celků excelentní, na jedné straně Dahlin s Foxem jako hlavní hvězdy doplněné o defenzivní specialisty, na straně druhé pětice Carlson, Sanderson, Forsling, Faulk, McCabe doplněná o spolehlivého Embersona.  Pro Winnipeg Jets naopak hraje situace v brankovišti, Shesterkin je pravděpodobně nejlepším hráčem dosavadního průběhu play-off, zatímco Stolarz se ve většině zápasů trápí. Jak to ale dopadne? Zvládne síla útoku Devils přemoci ukázkovou defenzivu Winnipegu se zářící hvězdou v bráně? Na to už se fanoušci určitě nemohou dočkat, začínáme v Prudential Center, v pondělí 7.7.

Základní část letošního ročníku FNHL je za námi a již dnes večer startuje pro šestnáctku vyvolených cesta za Stanley Cupem. Boston nebude po roční odmlce ve vyřazovací fázi chybět. Bruins postoupili do playoff popáté za posledních šest let. Pojďme se tedy ohlédnout za jejich letošní sezónou.

Dominantní Providence

Začnu trochu netradičně záložním týmem. Ani ve snu by mne před startem sezóny nenapadlo, že „baby Bruins“ předvedou takovouhle spanilou jízdu. 61 výher. 125 bodů. Rozdíl skóre +97. První místo v divizi, konferenci i celé lize.

Gólman Pheonix Copley ovládl statistiku výher (56) a skončil druhý s průměrem 2,33 inkasovaných branek na utkání. Obránce Jack Ahcan neměl v lize konkurenci v hodnocení účasti na ledě (+48). Nejproduktivnějším hráčem týmu byl Glenn Gawdin s 86 body za 37 branek a 49 asistencí. Deset jeho branek bylo vítězných, třikrát se trefil v oslabení, v plus minus měl +41, skončil v top10 ligové produktivity a mezi nejlepšími také na vhazování.

Velmi produktivní byli také Matthew Phillips, Cole Koepke, Cole Guttman, Ben Meyers a Justin Brazeau. V obraně tým táhl Marc Del Gaizo, který část sezóny strávil v áčku, a spolu s ním již zmiňovaný Jack Ahcan, Jordan Harris, Ben Hutton a Cam Dineen,

Ale pozor, v prvním kole nečeká farmářský tým Bostonu snadná práce. Grand Rapids Griffins sice proklouzli do playoff z osmého místa v konferenci, na papíře ale mají velmi dobrý tým. Uvidíme, zda si Providence Bruins přenesou fantastickou formu i do vyřazovací části.

Král Makar

Již jsem toho o něm v průběhu ročníku napsal dost. Historická sezóna bostonského kapitána nemá v dějinách FNHL obdoby. Kanadský bek rozmetal všechny dosavadní rekordy obránců na prach. Vytvořil rekord v počtu gólů obránce za sezónu (30) a rekord  v počtu bodů obránce za sezónu (104). Jako vůbec první bek dosáhl na milníky 30 branek a 100 bodů.

Jako první obránce v historii také ovládl ligovou produktivitu a získal Art Ross Trophy. A to naprosto dechberoucím způsobem. Auston Matthews a Lucas Raymond na druhém a třetím místě na něj ztratili propastných 12 bodů, nejlepší obránci Fox a Sanderson pak přes třicet! Hned 25 ze svých 30 branek vstřelil Makar v přesilovce. V této statistice byl také jasně nejlepší, druhý Seguin nasázel 17 přesilovkových gólů.

Týmová práce a probuzený útok

Bruins letošní základní částí prosvištěli bez větších zakolísání a už dlouho před koncem bylo jasné, že je postup do playoff nemine, protože Sabres a Maple Leafs začali ztrácet. V podstatě šlo jen o to, zda si bostonští pro úvodní kolo s Ottawou vybojují výhodu domácího prostředí, či nikoliv.

Oproti minulé sezóně se vyhnuli krizím a delším sériím bez výhry, a to navzdory několika zraněním klíčových hráčů (McAvoy, Faber, Cirelli). Ale hlavně, konečně začali dávat góly. Poprvé za hodně dlouhou dobu se netrápili v koncovce, právě naopak. Byli nejofenzivnějším týmem celé ligy!

V brance se mohli opřít o vyrovnanou dvojici Dustin Wolf – Thatcher Demko. Pilířem obrany je silná trojka Makar – McAvoy – Faber. Ale příjemně překvapil třeba i nováček Jack St. Ivany (21 bodů, +16) a další mladý bek Wyatt Kaiser (5 branek, 20 bodů, +6).

V útoku se výborně uvedly tři předsezónní posily. Artturi Lehkonen nasbíral výtečných 77 bodů (38+39), Alex DeBrincat 58 bodů (29+29) a pomohl i nováček Frank Nazar s 28 body (14+14).

Vynikající ročník má za sebou Sean Monahan se 79 body (33+46). Tradičně dobrý byl Mark Stone (64 bodů, 21+43) a také dvě dlouholeté opory Anthony Cirelli (63 bodů v 72 zápasech, +21) a Mathew Barzal (55 bodů, +19).

Své si uhrál i defenzivní univerzál Blake Coleman. No a takový Lars Eller, získaný během sezóny, byl s úspěšností 62,54 % nejlepším hráčem na buly v celé lize. Bohužel, zkušený dánský centr je dlouhodobě zraněný a sezóna pro něj předčasně skončila.

První překážka: Ottawa

V prvním kole narazí Bruins na Ottawu a bude to mimořádně zajímavá série. Potkávají se totiž dva týmy, jejichž farmy byly jasně nejlepší v lize (Providence 1st overall, Belleville 2nd overall). A také dva týmy, které byly v letošním ročníku FNHL nejproduktivnější (Boston 3,48 gólu na zápas, Ottawa 3,46). Zde ale podobnost končí.

V obraně si vedli daleko lépe bostonští, kteří inkasovali v průměru 2,72 branky na utkání, zatímco Ottawa měla obranu mnohem prostupnější (3,21). Ze statistik základní části to vypadá, že by velkou zbraní měly být bostonské přesilovky. Bruins se pyšní třetí nejlepší přesilovkou v lize (22,67 %), což by v kombinaci s faktem, že Ottawa měla letos mizerné oslabení (80,33 %, 28. místo) mohl být rozdílový faktor. Jedinou útěchou pro Senators může být skutečnost, že byli třetím nejslušnějším týmem ligy. Oslabení sice hráli tragicky, ale nehráli ho příliš často. 😊

Dalším důležitým faktorem by mohla být úspěšnost na vhazování. Bruins jsou v tomto směru čtvrtí nejlepší (54,21 %), zatímco Ottawa jasně nejhorší ze všech 32 týmů (41,07 %). Jak již bylo ale zmíněno, Medvědům bude chybět jejich nejlepší „bulař“ Lars Eller. Trojice Couturier, Cirelli, Monahan je ale i tak vysoce nad čísly, jaká vykazují centři Sens.

Vzájemná bilance také hovoří jasně pro Bruins, kteří vyhráli tři ze čtyř zápasů a bodovali v každém (5:2, 6:4, 6:3, 3:4n). Dnes večer to vypukne. Dokážou Medvědi navázat na své dva postupy do 2. kola z let 2022 a 2023 a potvrdí roli mírného favorita? Zastaví někdo Makara? Uvidíme. Let’s go, Bruins!

Velké ryby: Hronek a Coyle

Zlom nastal netradičně přes e-mail. S blížící se deadline jsem si všiml, že tým Kings míří ke krachu, a má nabídka měla pomoci vyřešit jejich problémy. Cíl: Filip Hronek. Manažer Kings původní nabídku lehce navýšil, ale pro mě to bylo stále velmi výhodné. Povedlo se přivést beka s PA 77 – neuvěřitelné! Po dlouhé době někdo s výbornou rozehrávkou. Cena byla lidová: 2. kolo a pár dolarů.

S Coloradem jsme původně jednali o Charliem Coylovi a ani nevím jak, připletl se k tomu Ilya Lyubushkin. Za Coyla chtěl GM Kolislaw 2. kolo, což jsem opět odmítl. Nicméně na cestě byly jiné posily a manažer se potřeboval hráčů zbavit. I když to nebylo jisté a mohl mě kdokoli přebít, nakonec došlo k dohodě za 3. a 5. kolo. Charlie Coyle má zajímavý potenciál především pro další sezonu, ale ani jeho DF 83 a zkušenosti letos nepřijdou vniveč. A Lyubushkin? Ten se u „Kabátů“ objevil jako příjemný bonus.

Čistka pod platovým stropem

Těmito trejdy jsme však výrazně překročili platový strop. Musel jsem jednat rychle a vymyslet, kam poslat nepotřebné a špatně hrající hráče. „Na odstřel“ byli delší dobu Andrew Mangiapane a Derek Forbort. Se Seattlem sice nevyšly námluvy u Murphyho, ale na těchto dvou jménech jsme se dohodli. Cena byla sice 4. kolo, ale jinak to vyřešit nešlo.

Dárek z waiveru

Na závěr zmíním jeden neplánovaný příchod. Manažer Toronta si vybil frustraci z letošních výkonů na Williamu Karlssonovi, kterého poslal na listinu volných hráčů. Moje bystré oko si toho během pár minut všimlo a hned jsem reagoval. Chvíli jsem sice přemýšlel, zda to dává smysl, ale jak často můžete získat hráče s PA 81 a SC 80 zadarmo? Ve FNHL i v NHL sice momentálně neexceluje, ale risk je zisk. Karlsson do médií uvedl, že je z odchodu z Toronta nadšený a těší se na nahrávky od Tagea Thompsona.
Verdikt

Z výše uvedeného je jasné, že v Columbusu bylo pořádně rušno a manažer se rozhodně nenudil. Již první zápas po uzávěrce ukázal, že posily splňují očekávání. Každý z nově příchozích hráčů se zapsal do análů – nikoli však manažerových, ale do tabulek produktivity. Výhra 6:1 při poměru střel 40:12 proti Floridě je víc než pozitivním signálem do zbytku sezony.

IN: Charlie Coyle OV71, William Karlsson OV69, Filip Hronek OV68, Ilya Lyubushkin OV68, Frederik Andersen OV68, 2. kolo CHI 26, 3. kolo CHI 26
OUT: Sergei Bobrovsky OV72, Derek Forbort OV66, Andrew Mangiapane OV66, 2. kolo CBS 26, 3. kolo CBS 26, 4. kolo CBS 26, 5. kolo CBS 26

Letošní deadline byla pro Columbus víc než zajímavá. Povedlo se přivést několik poměrně zásadních hráčů, kteří doplnili již tak kvalitní manšaft. Pojďme se podívat na to, jak některá jednání probíhala.

Brankářská otázka: Loučení s legendou

Už v létě před sezonou bylo jasné, že budu mít v kádru dva špičkové brankáře – Mackenzieho Blackwooda a Sergeje Bobrovského. V plánu bylo jednoho z nich vyměnit a volba padla na dlouholetou jedničku Bobrovského, a to i vzhledem k jeho věku a končící smlouvě. Snaha o výměnu před sezonou však nebyla úspěšná; týmy bez kvalitních gólmanů, jako Penguins, Chicago nebo Los Angeles, neměly zájem.

Můj původní požadavek byl 1. a 2. kolo draftu. Jak sezona plynula a výkony Bobrovského byly víc než tragické, musel jsem jít s cenou dolů až na samotné 1. kolo. Znovu jsem obepsal potenciální zájemce, ale ti k mému údivu nereagovali. Až s blížící se uzávěrkou nabrala jednání na intenzitě. Penguins nakonec nebyli ochotni dát požadovanou cenu a sehnali si DeSmithe ze St. Louis. Kings se neozvali, a mým jediným zájemcem tak zůstalo Chicago. Postupně jsme s cenou klesli ještě níž a nakonec se domluvili na 2. a 3. kole draftu. Opačným směrem putoval Frederik Andersen, který se spolu s Jetem Greavesem pokusí Bobrovského v roli dvojky nahradit.

Hledání defenzivní jistoty

Do sezony jsem vstupoval se šesti beky bez kvalitní náhrady pro případ zranění. V minulém play-off se mi v jednu chvíli zranili tři obránci, takže posílení defenzivy pro mě bylo zásadní. Úkolem bylo sehnat obránce do top 4, ideálně s ofenzivními schopnostmi. V nabídce byl například hvězdný Erik Karlsson, ale nebyl jsem ochotný obětovat 1. kolo za hráče se statusem UFA.

Dalším adeptem na dres Columbusu byl Jake McCabe. Manažer Luigi di Votava požadoval 2. kolo. Opět se mi to za ufa hráče příliš nezamlouvalo a snažil jsem se cenu zkorigovat na pozdější drafty. I když McCabe není ryzí ofenzivní bek, jeho skvělé parametry SK a DF mě lákaly. Naneštěstí přišlo zranění a McCabe byl vyřazen až do konce základní části. Dohoda zněla jasně: pokud se nenajde jiný zájemce, cena klesne na 3. kolo. Byla to hra vabank, která nevyšla – Winnipeg Jets nabídli mnohem zajímavější protihodnotu.

Do hledáčku se dostal i Jake Walman s velmi zajímavými parametry (PA 79, DF 85). Požadavek byl podobný jako u předchozího hráče: 2. kolo. Nebyl bych to já, kdybych nezkusil nabídnout méně, tedy 3. kolo. Manažer Toronta byl však neústupný. Walmanovy výkony v NHL i ve FNHL navíc nebyly dobré, takže k obchodu nakonec nedošlo.

Krátké námluvy a nečekané úlovky

Proběhlo i rychlé oťukávání s konkurencí z hlavního města ohledně Joshe Morrisseyho. Kvalitní ofenzivní bek, ale ta cena... Příliš daleko jsme se nedostali. Podobně rychlý konec měla snaha získat Miro Heiskanena. Na moje poměry padla velmi zajímavá nabídka za Mikhaila Sergacheva, ale nakonec jsme to nechali být – nejspíš by s tím měla problém komise a nechtěl jsem riskovat zablokování dalších trejdů. Občas se ozvala Tampa, ale tam reálně nebylo koho brát. Nabízený Darren Raddysh bude zajímavý až po sezoně, což můj aktuální problém neřešilo.

Zajímavé jednání proběhlo s kolegou ze Seattlu. Zaměřil jsem se na Connora Murphyho – ano, to je ten hráč, který měl přijít už při minulé deadline. Nakonec nepřišel ani teď a stále „hnije“ na západním pobřeží. Cena kolísala mezi druhým a třetím kolem, přičemž jsme do trejdu míchali i mé nepotřebné hráče. Vzhledem k dalším obchodům na tento nakonec nedošlo.

Pokračování příště.

Pětadvacet let. Čtvrt století. Tak dlouhá a bohatá je historie FNHL. Liga už zažila mnoho vynikajících individuálních výkonů. Nestává se ale příliš často, aby padl nějaký letitý rekord a byla překonána nějaká dosud nepřekonatelná meta. Bostonský kapitán má ale v letošní základní části našlápnuto k něčemu mimořádnému.

Zhruba o 25 zápasů dříve jsem psal, že Makar vede bodování celé ligy. Posuňme se do současnosti a toto tvrzení stále platí. S 80 body má aktuálně v čele ligové produktivity pětibodový náskok na Lucase Raymonda. Pořád je tak naprosto reálně ve hře o Art Ross Trophy. 

Pokud by se mu povedlo ji získat, jednalo by se o nevídanou věc. Aby bodování celé ligy ovládl obránce? Zapomeňte. K tomu se nikdo za celou existenci FNHL ani nepřiblížil. Tahle trofej byla vždy vyhrazena výlučně útočníkům.

Kanadský démon je aktuálně nezastavitelný. Z posledních 18 duelů nebodoval jen dvakrát (prohra 1:2 v San Jose a 1:3 ve Winnipegu) a nasbíral v nich úctyhodných 33 bodů (7+26). Čtyřmi body zničil Colorado, Seattle a Chicago, tři body zapsal na ledě Dallasu. Duel s Anaheimem rozhodl za nerozhodného stavu vítězným gólem.

Pokud by udržel současné tempo (průměr 1,31 bodu na zápas), měl by nakročeno k hodnotě 107 bodů. V této souvislosti je potřeba zmínit, že na magickou metu 100 bodů za sezónu doposud žádný obránce nedosáhl.

Dosavadním maximem je 97 bodů Jaye Bouwmeestera (Phoenix) z ročníku 2011-12. Přes devadesátibodovou metu se kromě něj dostal už jenom Rob Blake, který v premiérové sezóně 2001-02 nastřádal 92 bodů (25+67).

Ve stejném roce stanovil Nicklas Lidström dosud nepokořené maximum v počtu asistencí obráncem. Legendární Švéd zapsal 76 asistencí. Jeho tehdejších 88 bodů je pak třetí nejlepší výkon všech dob. Gólový rekord obránce drží Jay Bouwmeester společně se Sethem Jonesem z Detroitu. Oba nasázeli 27 branek.

Hned čtyři z pěti nejlepších výkonů obránce v jednom ročníku FNHL byly k vidění už v úvodní sezóně 2001-02. Tehdejší Blakeův výkon 92 bodů překonal až o deset let později Bouwmeester, který se na pouhé tři body přiblížil magické stovce. Zatím jako jediný bek. Jeho rekord nikdy nebyl v ohrožení. Až nyní.

Makar aktuálně vévodí celé FNHL hned v několika kategoriích: nejvíce bodů obránce (80, druhý Fox 59), nejvíce gólů obránce (21, Letang 14), nejvíce asistencí obránce (59, Fox 49), nejvíce bodů (80, Raymond 75), nejvíce asistencí (59, Fox 49), přesilovkové góly (17, Seguin 15) a průměr bodů na zápas (1,31, Matthews 1,21).

A nejde jen o to, že ve všech těchto kategoriích vede ligu. Dechberoucí je především jeho naprostá dominance. O kolik je od zbytku pole odskočený. Vždyť druhý nejlepší bek na něj ztrácí přes dvacet bodů, nejlepší z útočníků skoro deset! Napsat, že Makar vede o parník, by bylo hodně mírné. 

Opora Bostonu je prvním obráncem FNHL, který se v kariéře minimálně dvakrát přehoupnul přes 80 bodů za sezónu. Osmdesátku za dobu existence ligy pokořila jen osmička beků. Jedním z nich je právě Makar. Z aktivních hráčů to dokázali ještě Adam Fox z New Jersey a Seth Jones z Detroitu.

Nikdo z těch, kdo osmdesátku překonali, tento výkon nikdy nezopakoval. Letos se to může kromě Makara podařit i Adamu Foxovi. Bylo by to poprvé od premiérového ročníku, kdy by se přes osmdesátku dostali dva obránci (tehdy dokonce čtyři - Blake, Lidström, Pronger, MacInnis).

Bostonu zbývá v základní části odehrát 21 utkání. Na překonání rekordu chybí Makarovi 18 bodů, do stovky jich potřebuje ještě dvacet. Pokud se nezraní, devadesátka je velmi reálná. Bude zajímavé tento závod sledovat. Překoná Bouwmeesterův rekord? Padne poprvé magická stovka? Vyhraje bodování ligy? 

Na závěr připomeňme, že kanadský bek už má ve sbírce Calder Trophy pro nejlepšího nováčka a dvě Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže. Třetí triumf je na spadnutí, čímž by se definitivně zařadil mezi legendy FNHL. Případný zisk Art Ross Trophy by status legendy jen podtrhl. A pochybuje snad někdo o tom, kdo je letos žhavým favoritem na Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy?

K dokonalosti chybí jen výraznější týmový úspěch v play-off. Dočká se Boston letos?

Nejvíce bodů obránce v jedné sezóně FNHL (2001 - 2026)

104 Cale MAKAR

30+74 Boston 2025-26

97 Jay BOUWMEESTER 

27+70 Phoenix 2011-12

92 Rob BLAKE 

25+67 Colorado 2001-02

88 Nicklas LIDSTRÖM  

12+76 Detroit 2001-02

86 Chris PRONGER 

13+73 St. Louis 2001-02

85 Al MacINNIS 

19+66 San Jose 2001-02

83 Adam FOX 

18+65 New Jersey 2024-25

81 Cale MAKAR 

14+67 Boston 2022-23

80 Seth JONES 

27+53 Detroit 2018-19