Velké ryby: Hronek a Coyle

Zlom nastal netradičně přes e-mail. S blížící se deadline jsem si všiml, že tým Kings míří ke krachu, a má nabídka měla pomoci vyřešit jejich problémy. Cíl: Filip Hronek. Manažer Kings původní nabídku lehce navýšil, ale pro mě to bylo stále velmi výhodné. Povedlo se přivést beka s PA 77 – neuvěřitelné! Po dlouhé době někdo s výbornou rozehrávkou. Cena byla lidová: 2. kolo a pár dolarů.

S Coloradem jsme původně jednali o Charliem Coylovi a ani nevím jak, připletl se k tomu Ilya Lyubushkin. Za Coyla chtěl GM Kolislaw 2. kolo, což jsem opět odmítl. Nicméně na cestě byly jiné posily a manažer se potřeboval hráčů zbavit. I když to nebylo jisté a mohl mě kdokoli přebít, nakonec došlo k dohodě za 3. a 5. kolo. Charlie Coyle má zajímavý potenciál především pro další sezonu, ale ani jeho DF 83 a zkušenosti letos nepřijdou vniveč. A Lyubushkin? Ten se u „Kabátů“ objevil jako příjemný bonus.

Čistka pod platovým stropem

Těmito trejdy jsme však výrazně překročili platový strop. Musel jsem jednat rychle a vymyslet, kam poslat nepotřebné a špatně hrající hráče. „Na odstřel“ byli delší dobu Andrew Mangiapane a Derek Forbort. Se Seattlem sice nevyšly námluvy u Murphyho, ale na těchto dvou jménech jsme se dohodli. Cena byla sice 4. kolo, ale jinak to vyřešit nešlo.

Dárek z waiveru

Na závěr zmíním jeden neplánovaný příchod. Manažer Toronta si vybil frustraci z letošních výkonů na Williamu Karlssonovi, kterého poslal na listinu volných hráčů. Moje bystré oko si toho během pár minut všimlo a hned jsem reagoval. Chvíli jsem sice přemýšlel, zda to dává smysl, ale jak často můžete získat hráče s PA 81 a SC 80 zadarmo? Ve FNHL i v NHL sice momentálně neexceluje, ale risk je zisk. Karlsson do médií uvedl, že je z odchodu z Toronta nadšený a těší se na nahrávky od Tagea Thompsona.
Verdikt

Z výše uvedeného je jasné, že v Columbusu bylo pořádně rušno a manažer se rozhodně nenudil. Již první zápas po uzávěrce ukázal, že posily splňují očekávání. Každý z nově příchozích hráčů se zapsal do análů – nikoli však manažerových, ale do tabulek produktivity. Výhra 6:1 při poměru střel 40:12 proti Floridě je víc než pozitivním signálem do zbytku sezony.

IN: Charlie Coyle OV71, William Karlsson OV69, Filip Hronek OV68, Ilya Lyubushkin OV68, Frederik Andersen OV68, 2. kolo CHI 26, 3. kolo CHI 26
OUT: Sergei Bobrovsky OV72, Derek Forbort OV66, Andrew Mangiapane OV66, 2. kolo CBS 26, 3. kolo CBS 26, 4. kolo CBS 26, 5. kolo CBS 26

Letošní deadline byla pro Columbus víc než zajímavá. Povedlo se přivést několik poměrně zásadních hráčů, kteří doplnili již tak kvalitní manšaft. Pojďme se podívat na to, jak některá jednání probíhala.

Brankářská otázka: Loučení s legendou

Už v létě před sezonou bylo jasné, že budu mít v kádru dva špičkové brankáře – Mackenzieho Blackwooda a Sergeje Bobrovského. V plánu bylo jednoho z nich vyměnit a volba padla na dlouholetou jedničku Bobrovského, a to i vzhledem k jeho věku a končící smlouvě. Snaha o výměnu před sezonou však nebyla úspěšná; týmy bez kvalitních gólmanů, jako Penguins, Chicago nebo Los Angeles, neměly zájem.

Můj původní požadavek byl 1. a 2. kolo draftu. Jak sezona plynula a výkony Bobrovského byly víc než tragické, musel jsem jít s cenou dolů až na samotné 1. kolo. Znovu jsem obepsal potenciální zájemce, ale ti k mému údivu nereagovali. Až s blížící se uzávěrkou nabrala jednání na intenzitě. Penguins nakonec nebyli ochotni dát požadovanou cenu a sehnali si DeSmithe ze St. Louis. Kings se neozvali, a mým jediným zájemcem tak zůstalo Chicago. Postupně jsme s cenou klesli ještě níž a nakonec se domluvili na 2. a 3. kole draftu. Opačným směrem putoval Frederik Andersen, který se spolu s Jetem Greavesem pokusí Bobrovského v roli dvojky nahradit.

Hledání defenzivní jistoty

Do sezony jsem vstupoval se šesti beky bez kvalitní náhrady pro případ zranění. V minulém play-off se mi v jednu chvíli zranili tři obránci, takže posílení defenzivy pro mě bylo zásadní. Úkolem bylo sehnat obránce do top 4, ideálně s ofenzivními schopnostmi. V nabídce byl například hvězdný Erik Karlsson, ale nebyl jsem ochotný obětovat 1. kolo za hráče se statusem UFA.

Dalším adeptem na dres Columbusu byl Jake McCabe. Manažer Luigi di Votava požadoval 2. kolo. Opět se mi to za ufa hráče příliš nezamlouvalo a snažil jsem se cenu zkorigovat na pozdější drafty. I když McCabe není ryzí ofenzivní bek, jeho skvělé parametry SK a DF mě lákaly. Naneštěstí přišlo zranění a McCabe byl vyřazen až do konce základní části. Dohoda zněla jasně: pokud se nenajde jiný zájemce, cena klesne na 3. kolo. Byla to hra vabank, která nevyšla – Winnipeg Jets nabídli mnohem zajímavější protihodnotu.

Do hledáčku se dostal i Jake Walman s velmi zajímavými parametry (PA 79, DF 85). Požadavek byl podobný jako u předchozího hráče: 2. kolo. Nebyl bych to já, kdybych nezkusil nabídnout méně, tedy 3. kolo. Manažer Toronta byl však neústupný. Walmanovy výkony v NHL i ve FNHL navíc nebyly dobré, takže k obchodu nakonec nedošlo.

Krátké námluvy a nečekané úlovky

Proběhlo i rychlé oťukávání s konkurencí z hlavního města ohledně Joshe Morrisseyho. Kvalitní ofenzivní bek, ale ta cena... Příliš daleko jsme se nedostali. Podobně rychlý konec měla snaha získat Miro Heiskanena. Na moje poměry padla velmi zajímavá nabídka za Mikhaila Sergacheva, ale nakonec jsme to nechali být – nejspíš by s tím měla problém komise a nechtěl jsem riskovat zablokování dalších trejdů. Občas se ozvala Tampa, ale tam reálně nebylo koho brát. Nabízený Darren Raddysh bude zajímavý až po sezoně, což můj aktuální problém neřešilo.

Zajímavé jednání proběhlo s kolegou ze Seattlu. Zaměřil jsem se na Connora Murphyho – ano, to je ten hráč, který měl přijít už při minulé deadline. Nakonec nepřišel ani teď a stále „hnije“ na západním pobřeží. Cena kolísala mezi druhým a třetím kolem, přičemž jsme do trejdu míchali i mé nepotřebné hráče. Vzhledem k dalším obchodům na tento nakonec nedošlo.

Pokračování příště.

Pětadvacet let. Čtvrt století. Tak dlouhá a bohatá je historie FNHL. Liga už zažila mnoho vynikajících individuálních výkonů. Nestává se ale příliš často, aby padl nějaký letitý rekord a byla překonána nějaká dosud nepřekonatelná meta. Bostonský kapitán má ale v letošní základní části našlápnuto k něčemu mimořádnému.

Zhruba o 25 zápasů dříve jsem psal, že Makar vede bodování celé ligy. Posuňme se do současnosti a toto tvrzení stále platí. S 80 body má aktuálně v čele ligové produktivity pětibodový náskok na Lucase Raymonda. Pořád je tak naprosto reálně ve hře o Art Ross Trophy. 

Pokud by se mu povedlo ji získat, jednalo by se o nevídanou věc. Aby bodování celé ligy ovládl obránce? Zapomeňte. K tomu se nikdo za celou existenci FNHL ani nepřiblížil. Tahle trofej byla vždy vyhrazena výlučně útočníkům.

Kanadský démon je aktuálně nezastavitelný. Z posledních 18 duelů nebodoval jen dvakrát (prohra 1:2 v San Jose a 1:3 ve Winnipegu) a nasbíral v nich úctyhodných 33 bodů (7+26). Čtyřmi body zničil Colorado, Seattle a Chicago, tři body zapsal na ledě Dallasu. Duel s Anaheimem rozhodl za nerozhodného stavu vítězným gólem.

Pokud by udržel současné tempo (průměr 1,31 bodu na zápas), měl by nakročeno k hodnotě 107 bodů. V této souvislosti je potřeba zmínit, že na magickou metu 100 bodů za sezónu doposud žádný obránce nedosáhl.

Dosavadním maximem je 97 bodů Jaye Bouwmeestera (Phoenix) z ročníku 2011-12. Přes devadesátibodovou metu se kromě něj dostal už jenom Rob Blake, který v premiérové sezóně 2001-02 nastřádal 92 bodů (25+67).

Ve stejném roce stanovil Nicklas Lidström dosud nepokořené maximum v počtu asistencí obráncem. Legendární Švéd zapsal 76 asistencí. Jeho tehdejších 88 bodů je pak třetí nejlepší výkon všech dob. Gólový rekord obránce drží Jay Bouwmeester společně se Sethem Jonesem z Detroitu. Oba nasázeli 27 branek.

Hned čtyři z pěti nejlepších výkonů obránce v jednom ročníku FNHL byly k vidění už v úvodní sezóně 2001-02. Tehdejší Blakeův výkon 92 bodů překonal až o deset let později Bouwmeester, který se na pouhé tři body přiblížil magické stovce. Zatím jako jediný bek. Jeho rekord nikdy nebyl v ohrožení. Až nyní.

Makar aktuálně vévodí celé FNHL hned v několika kategoriích: nejvíce bodů obránce (80, druhý Fox 59), nejvíce gólů obránce (21, Letang 14), nejvíce asistencí obránce (59, Fox 49), nejvíce bodů (80, Raymond 75), nejvíce asistencí (59, Fox 49), přesilovkové góly (17, Seguin 15) a průměr bodů na zápas (1,31, Matthews 1,21).

A nejde jen o to, že ve všech těchto kategoriích vede ligu. Dechberoucí je především jeho naprostá dominance. O kolik je od zbytku pole odskočený. Vždyť druhý nejlepší bek na něj ztrácí přes dvacet bodů, nejlepší z útočníků skoro deset! Napsat, že Makar vede o parník, by bylo hodně mírné. 

Opora Bostonu je prvním obráncem FNHL, který se v kariéře minimálně dvakrát přehoupnul přes 80 bodů za sezónu. Osmdesátku za dobu existence ligy pokořila jen osmička beků. Jedním z nich je právě Makar. Z aktivních hráčů to dokázali ještě Adam Fox z New Jersey a Seth Jones z Detroitu.

Nikdo z těch, kdo osmdesátku překonali, tento výkon nikdy nezopakoval. Letos se to může kromě Makara podařit i Adamu Foxovi. Bylo by to poprvé od premiérového ročníku, kdy by se přes osmdesátku dostali dva obránci (tehdy dokonce čtyři - Blake, Lidström, Pronger, MacInnis).

Bostonu zbývá v základní části odehrát 21 utkání. Na překonání rekordu chybí Makarovi 18 bodů, do stovky jich potřebuje ještě dvacet. Pokud se nezraní, devadesátka je velmi reálná. Bude zajímavé tento závod sledovat. Překoná Bouwmeesterův rekord? Padne poprvé magická stovka? Vyhraje bodování ligy? 

Na závěr připomeňme, že kanadský bek už má ve sbírce Calder Trophy pro nejlepšího nováčka a dvě Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže. Třetí triumf je na spadnutí, čímž by se definitivně zařadil mezi legendy FNHL. Případný zisk Art Ross Trophy by status legendy jen podtrhl. A pochybuje snad někdo o tom, kdo je letos žhavým favoritem na Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy?

K dokonalosti chybí jen výraznější týmový úspěch v play-off. Dočká se Boston letos?

Nejvíce bodů obránce v jedné sezóně FNHL (2001 - 2026)

97 Jay BOUWMEESTER 

27+70 Phoenix 2011-12

92 Rob BLAKE 

25+67 Colorado 2001-02

88 Nicklas LIDSTRÖM  

12+76 Detroit 2001-02

86 Chris PRONGER 

13+73 St. Louis 2001-02

85 Al MacINNIS 

19+66 San Jose 2001-02

83 Adam FOX 

18+65 New Jersey 2024-25

82 Cale MAKAR

22+60 Boston 2025-26

81 Cale MAKAR 

14+67 Boston 2022-23

80 Seth JONES 

27+53 Detroit 2018-19 

Po stopách mamutů aneb Šavlozubý bizon na lovu – rozhovor s GM Sabres

Další díl série rozhovorů s manažery FNHL nás zavádí do Buffala. Ondra přišel do ligy v září 2022 a letos hraje svou čtvrtou sezónu. Do FNHL ho přivedl bratr, který v lize působí déle a vede Utah. Buffalo při jeho příchodu nebylo v rozkladu – tým měl solidní základ – přesto první dvě sezóny skončily mimo play-off. Vloni už Sabres postoupili z druhého místa v divizi, ale místo útoku na další úspěch přišlo překvapivé rozhodnutí: přestavba. Jak Ondra přemýšlí o vedení týmu, výměnách i práci v trejdovací komisi?

Na úvod mi pojď říct něco o sobě - odkud pocházíš, čím se živíš, kolik ti je. A taky mě zajímá jaký je tvůj vztah k hokeji a jestli máš nějaký oblíbený klub nebo hráče.

Je mi 33 let a pocházím z Prostějova. Pracuji ve firmě, která vyrábí součástky do aut. Hokej jsem si oblíbil už od šesti let, kdy mě vzal táta poprvé na hokej. Jediný můj oblíbený klub je ten prostějovský (LHK Jestřábi Prostějov), který však během své více než stoleté historie často měnil název klubu. A tak mezi fanoušky používáme tradiční název klubu SK Prostějov. Můj oblíbený hráč byl Mario Lemieux, který se navzdory boji s rakovinou a vynechání několika sezon dokázal vracet k hokeji a sbírat spoustu bodů.

V lize hraješ s bráchou, který přišel o tři roky dřív. Jaký vliv měl Jenda na Tvůj příchod?

Jenda se při debatách se mnou o FNHL s nadšením zmiňoval. A samozřejmě se občas zeptal, jestli bych tu hru chtěl hrát. Trochu jsem váhal kvůli časovým důvodům. Ale vzhledem k tomu, že jsme ve školních letech spolu hráli Eastside Hockey Manager 2002 a moc nás to bavilo, bylo jen otázkou času, než začnu FNHL hrát. Abych tedy odpověděl na otázku, tak ten vliv byl velký. Díky němu jsem se o FNHL dozvěděl a zpětně jsem za to moc rád. V EHM jsme byli velcí rivalové a dostali se do finále SC, kdy to byl brácha, kdo pohár získal. Mým snem je po letech kartu obrátit. Od začátku jsem chtěl hrát v rozdílné konferenci, abychom se mohli dostat do finále a být tentokrát na té vítězné straně.

Nedá mi se nezeptat - proč až po třech letech?

Časově mám prostor hrát jen jednu hru. Když Jenda začal hrát FNHL, já byl zapálený do fotbalového manageru Top Eleven, který jsem hrál spoustu let. Časem mi vadilo, že se z ligy nedalo sestoupit a patřit mezi nejlepší bylo prakticky nemožné. Člověk si pak připadal, že vlastně o nic nehraje. Zpětně by pro mě bylo lepší odejít z Top Eleven dřív a začít hrát FNHL. Ale měl jsem pořád pocit, že tam mám rozdělanou práci. Když se jednou pro něco nadchnu, je pro mě těžké od toho odejít.

První dvě sezóny jsi skončil mimo playoff, zároveň tým ale nebyl vysloveně špatný – byli tam hráči jako Vasilevsky, Zibanejad, J.T. Miller a další. Vybavíš si, jak jsi tým zpočátku vnímal a jaké byly prvotní plány?

Tým byl velmi kvalitní. Dokonce jsem musel některé hráče vyměnit, abych nepřesáhl platový strop. Plán byl udržet tým co nejsilnější a dosáhnout sportovního úspěchu. To se bohužel nepovedlo.

Vloni jsi ale dosáhl na playoff, kde Ti budoucí šampioni z Toronta vystavili stopku ve druhém kole. Přesto jsi po sezóně vyhlásil přestavbu. Co tě k tomu vedlo a jaké jsou další plány?

Přestavba je pro mě natolik zásadní věc, že by se neměla odvíjet od výsledku jedné sezóny. Už když jsem k týmu přišel, tak mi bylo jasné, že tým čekají dva možná tři roky do přestavby. Tým byl kvalitní, ale zároveň složený především ze starších hráčů. Navíc řadě hráčů končili v brzké době kontrakty, často i několika ve stejném roce. I přes neúspěch v prvních dvou sezonách jsem se neunáhlil a třetí sezónu se týmu podařilo dojít do play-off. Letos jsem mohl složit kvalitní tým díky povedenému UFA, podepsal jsem mimo jiné první obraný pár Karlsson – Dillon. Pokud bych se nechal touto situací unést a do přestavby šel později, tak bych riskoval, že hráči ztratí na hodnotě a mělo by to velmi negativní dopad na budoucnost týmu. Teď jsem tedy v přestavbě, během které mám za cíl sehnat nejen drafty, ale i mladé hráče. To by mělo přestavbu trochu urychlit.

Pro letošní sezónu máš tři první kola, naopak ti chybí tvoje 2. kolo a zbavil ses skoro všech draftů od 3. kola dál. Nebudou nižší drafty při přestavbě chybět? Nebo cítíš, že jejich hodnota je přeceňovaná?

Rozhodně chybět budou. Když stavíš ambiciózní tým, vždy musíš něco obětovat. Každá položka pak více či méně chybí. Ale jinak to dělat nejde. Samozřejmě bych byl rád, kdybych měl více draftů od 3.kola níž, ale priorita pro mě byla nechat si svá 1.kola.

Už jsme se několikrát dotkli tématu výměn, máš nějakou na kterou jsi hrdý? A naopak nějakou, u které si zpětně vyčítáš přešlap?

Na první dobrou mě žádné takové nenapadají, ale můžu popsat dvě situace. Z jedné jsem vyšel dobře a z druhé špatně. Začnu tou dobrou. Na konci minulé sezóny jsem nabízel k výměně hráče, kterým končila smlouva. Ideální na podpis UFA/RFA. Dnes už bývalým manažerem jsem byl osočován, že nerozumím cenám a chci za ně moc. A dnes, jestli čte tyto řádky, tak bych mu chtěl poděkovat. Jsem přesvědčený, že z velké části kvůli jeho kritice jsem je nevyměnil, protože pro mě za úplně standardní cenu o ně nebyl zájem a každý zájemce chtěl ty ceny stlačit nesmyslně dolů. Většinu z nich jsem díky výhodné pozici na UFA s koeficientem za loajalitu dokázal podepsat a tím jsem získal na hodnotě několikanásobně více, než to za co jsem je chtěl vyměnit.

A teď ta špatná. Byla situace, že se uskutečnila výměna hráče o kterého bych měl zájem, ale nepodal jsem nabídku, protože jsem si myslel, že jeho cena bude mnohem vyšší, než jsem ochotný nabídnout. A pak ten hráč byl vyměněný za mnohem méně než jsem čekal a přitom já bych byl ochotný nabídnout víc. Proto jsem vícekrát při výměně některého ze svých hráčů zveřejnil nejvyšší obdrženou nabídku a dal ostatním manažerům možnost ji dorovnat. Rád bych nějakého hráče sehnal výhodně a pokud mi takovou výměnu někdo nabídne, tak ji rád přijmu 🙂. Ale asi nehrozí, že bych já nějakou takovou navrhoval. Vždy, když navrhuji výměnu, tak přemýšlím proč by ji měl ten druhý přijmout a co mu přinese. Snažím se tak nenabízet jasně nevýhodné výměny. Na ledě jsme soupeři, ale při výměnách se snažím být pro ostatní seriózním partnerem.

Od letošní sezóny jsi vstoupil do trejdovací komise. Vybavíš si, jak jsi ji jako nováček vnímal? Změnilo se tvým vstupem do komise něco na tvém vnímání komise a její práce?

Vnímal jsem ji s respektem, i když jsem měl jeden výraznější názorový rozkol v první sezóně, když jsem měl problém s platovým stropem. Chtěl jsem vyměnit Ondru Paláta, který tou dobou byl po zranění a výkonnostně za zenitem. Kluci z komise asi čekali, že se může výkonnostně vrátit ke svým nejlepším sezónám. A my s mentorem jsme tomu nevěřili. Chtěl jsem ho vyměnit za 3.kolo a Andrew Ladda. Ladd byl defenzivní útočník do bottom 6 s výrazně nižším platem než měl Palát. Nakonec mi komise pomohla ještě k zisku 5.kola, ale bylo okolo toho mnoho vášní. Nesl jsem to těžce, ale jako nováčka by mě nenapadlo jít do přímé rozepře s komisí. Takže tu komunikaci s komisí za mě odpracoval můj tehdejší mentor Travinho, za což mu děkuji.

A vstupem do komise se změnilo, že daleko lépe chápu jak je pro komisí těžké predikovat budoucí vývoj hráčů, což má obrovský dopad na jejich cenu. Je pravda, že i komise může udělat chybu. Dělají je i zkušení odborníci a manažeři v NHL. Ale důležité pro mě je, že komise od doby co jsem v FNHL za mě v drtivé většině případů rozhodla dobře a v řadě případů pomohla nováčkům vyhnout se výměnám, které by je výrazně poškodily. I já mohu sám za sebe říct, že i přes zmíněný případ s Palátem bylo pro mě jako nováčka přínosné získávat zkušenosti pod dohledem komise

Jak osobně vnímáš výměny ve FNHL? Baví tě trejdy, nebo je to jen „občasná povinnost“ a chceš raději tým budovat skrze drafty?

I když je to někdy složité, domlouvání výměn je pro mě spolu s trhem UFA nejzajímavější a zároveň nejzábavnější součást hry.

Je něco, co tě v současnosti na pravidlech a lize štve a chtěl bys změnu?

Za mě není správné, že se úmyslné prohrávání posuzuje v podstatě jen tehdy, když má někdo špatně udělanou sestavu v pár zápasech a zároveň je podle pravidel v pořádku složit si tým na úrovni AHL. I vedení dříve plánovalo pravidlo o důstojných soupiskách. Tehdá tam byl nějaký bod s kterým jsem nesouhlasil a najít řešení přijatelné pro všechny se ukázalo jako velmi složité. I tak si myslím, že by bylo správné debatu na to téma oživit.

Předpokládám, že s bráchou se o FNHL bavíte, přišel sis někdy pro radu, jak dál s týmem?

Ano, bavíme. Co se týče koncepce a směřování týmu, tam bych si radit ani nenechal. Ale pokud mám zájem o nějakého hráče, zeptám se bráchy co si o tom hráči myslí a jaká by měla být z mé strany případná protihodnota. Pokud se naše představy hodně liší, je to pro nás námět k plodné diskuzi. Ale čím déle FNHL hraji, tím jsou naše představy o cenách hráčů více podobné.

Kromě Jendy, je v lize někdo, proti komu pro tebe mají zápasy zvláštní náboj?

Obecně má Buffalo rivalitu s Torontem – města leží blízko sebe a je tam přeshraniční rivalita. Jinak mají velký náboj zápasy s týmy, se kterými bojujeme o místo zaručující play-off.

Poslední otázka – kdo je lepší manažer, ty nebo brácha? 🙂

Těžko říct, jsme v úplně jiné pozici. Zatímco já s přestavbou začínám, brácha z ní nedávno vyšel. Věřím, že je před námi ještě spousta sezón, během kterých se odpověď na tuto otázku dozvíme.

Děkuji Ondrovi za rozhovor a přeji hodně štěstí do dalších sezón.

Čas pádí jako splašený a základní část FNHL 2025-26 bude zanedlouho ve své polovině. Na nějaké hodnocení je pochopitelně ještě brzy, i tak ale sledujeme některé zajímavé příběhy, jak z týmového, tak z individuálního hlediska. Pojďme se podívat na ty nejzajímavější.

V Atlantické divizi zaujal především fantastický vstup Detroitu do sezóny, kdy Red Wings zapsali 11 výher v řadě, než našli svého prvního přemožitele. Později na to navázali další pětizápasovou sérií výher a nadále tak suverénně vévodí diviznímu pořadí. I když, jak se zdá, jim přece jen trochu dochází dech, aktuálně mají na kontě čtyři prohry v řadě.

V Metropolitní divizi je situace mnohem vyrovnanější a zajímavější. Hned šestice týmů, od New Jersey až po Philadelphii, je seřazena v rozmezí pouhých šesti bodů. Pořadí se tak přelévá doslova po každém hracím dni. Čekali jste takhle dobré výkony třeba od Islanders nebo Pittsburghu?

A jaká je situace na Západě? V Pacifické divizi kralují Oilers s fantastickým Macklinem Celebrinim. Centrální divizi zase válcují Colorado a Utah. A komu se vstup do nového ročníku příliš nevydařil? Pro mě osobně jsou zatím nejvíc za očekáváním asi výkony Washingtonu, Floridy a Chicaga.

K vidění jsou také úžasné individuální výkony. Střelecké tabulce vládne trojice Seguin (DAL), Tavares (PIT), Rantanen (LAK) s 19 brankami. O Celebrinim už byla řeč. Nováček v sestavě Edmontonu nasbíral už 35 bodů za 17 branek a 18 asistencí, to vše ve 29 zápasech. Calder Trophy má prakticky jistou, jede si svou vlastní ligu. Trochu přiblížit se mu může snad jen Lane Hutson z Philadelphie. Na edmontonského démona to ale nejspíš stačit nebude.

Gólmanům vládne Darcy Kuemper z Colorada s úspěšností zásahů 92,4 % a průměrem inkasovaných branek 1,89. V obou statistikách mu patří první místo mezi všemi ligovými brankáři. Zároveň už stihl šestkrát vychytat nulu a také v tomto ohledu bezkonkurenčně vede.

Při pohledu na Top10 ligového bodování zaujme jedna věc. Najdeme v ní jediného obránce, a to rovnou na první příčce. Cale Makar vstoupil do sezóny pomaleji, 10 bodů v posledních pěti zápasech ho ale vyšvihlo nejen do čela bodování obránců, ale rovnou do čela ligové produktivity.

Mezi beky má už pětibodový náskok na Werenskiho (STL) s Letangem (PIT), čtvrtý Fox (NJD) už je zpět o propastných deset bodů. Makar má v čele produktivity soutěže 39 bodů, na děleném prvním místě je také v asistencích (27). Mezi beky je s 12 brankami také jasně nejlepším střelcem.

Ve sbírce už má Calder Trophy pro nejlepšího nováčka FNHL a dvě Norris Trophy pro nejlepšího ligového obránce. Pokud mu vydrží zdraví a s přehledem vyhraje bodování obránců a zároveň se udrží v popředí souboje o Art Ross Trophy, je těžké si představit, že by si na konci ročníku nedošel pro svou třetí Norris Trophy.

A v této souvislosti je třeba zmínit jeho jméno také mezi kandidáty na Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Tuhle prestižní cenu obránci příliš často nezískávají, ale v případě Makara nic není nemožné. Zvlášť pokud Boston, který balancuje na hraně postupu do play-off, dotáhne svými góly do bojů o Stanley Cup.

Na tyhle úvahy je ale ještě brzy. Stát se může spousta věcí. Ostatně s dlouhodobým zraněním má kanadský bek ve FNHL bohaté zkušenosti. A fantastickou formu mohou chytit i jeho konkurenti. Sezóna bude ještě dlouhá a zajímavá. Nejzářivějšími hvězdami první třetiny byli v mých očích pánové Makar, Celebrini a Kuemper. Jak to vidíte vy?