Draft máme před sebou. Týmy, které nepostoupily do playoff (anebo ty, které mají jejich picky), netrpělivě vyhlíží, jak dopadne draftová loterie a jakým způsobem se bude nově formovat jejich budoucnost. Neexistuje snad GM, který by Celebriniho nechtěl, ale všem je jasné, že jej bude mít jen jeden, něco jako ten prsten jak se z něho Frodo tehdá zbláznil. 
Co ale ti ostatní, kterého miláška si mají vybrat? Přesně z tohoto důvodu jsem se rozhodl napsat tento článek s mým oblíbeným číslem 7. A proč? No abychom viděli, co všechno se dá nadraftovat, když má člověk třeba takový sedmý pick. Které jsou ty nejslavnější volby, které se zde dají najít?
Pozn. autora: Protože jsem nebyl schopný dohledat doopravdy pozdější drafty, článek se zakládá na reálných datech z NHL, tak mě prosím neukamenujte. Mám jen rád Shanea Doana a taky se tu dlouho neukázalo nějaké počtení, tak snad aspoň někdo bude rád za malé rozptýlení.

Shane Doan - draftový ročník 1995 - 1540 zápasů, 972 bodů (402 gólů, 570 asistencí)
Nenechme se zmást. Ačkoliv nadraftován Winnipegem, po první sezoně se z něj kvůli relokaci stal kojot jako poleno. Jen těžko bychom hledali více ikoničtějšího hráče pro Phoenix Coyotes. Ve všech statistikách, které jsou vypsány vedle jeho jména, je stále držitelem klubového rekordu. A podle toho, že se kojoti budou stěhovat do Utahu, to tak nejspíše navždy zůstane, pokud se Coyotes nepodaří frančízu vrátit zpět do pouště, což vzhledem k tomu, jak k nim samotné město přistupuje, alespoň v dohledné budoucnosti není moc pravděpodobné.
Tento extrémně loajální křídelník za Coyotes po první zmíněné sezoně odehrál celých dvacet sezon, z čehož ve třinácti hrdě nosil kapitánské Cčko a ve většině případů musel spolknout hořkou pilulku buď nepostupu do vyřazovacích bojů, anebo vypadnout ihned v prvním kole. Pouze jedinkrát v životě si zahrál konferenční finále. I tak ale na kojoty nezanevřel a strávil u nich celou klubovou kariéru. I když je pravdou, že na své bodové maximum potřeboval ohromnou porci zápasů, dávám ho zde, protože je to srdcař a podle mě není člověk, který by ho přímo nenáviděl. Jeho číslo devatenáct ostatně nikdo jiný ve Phoenixu nesměl po vyvěšení obléknout, a to i když tento hráč ani jednou nedosáhl na bod za zápas ve kterékoliv jeho sezoně.
Ostatně, v Coyotes zanechal tak obrovskou stopu, že v draftu 2021 byl jako 37. v pořádí také draftován Arizonou jeho syn Josh Doan, který už má za sebou prvních pár zápasů v jejich dresu. A to je možná dobře, že táta viděl syna, jak obléká dres jeho původního klubu, jelikož příští sezonu už ho uvidíme v Utahu.

Jakub Voráček - draftový ročník 2007 - 1058 zápasů, 806 bodů (223 gólů, 583 asistencí)
I když nejsem fanoušek zrzka, tak je jasné, že tady Voráček nemůže chybět. Sice už komentoval se Zárubou toto mistrovství, není tomu ale ještě tak dávno, kdy byl sám aktivním hráčem. Svoji pouť začal v Columbusu, aby ji následně po štaci ve Flyers zakončil v hlavním městě Ohiu. Těmto dvoum týmům poskytl svých 0,75 bodů za zápas, aby následně ke konci jeho kariéry jeho LTIR kontrakt přebrali kojoti.
Zlatý medailista z roku 2010 v playoff neměl také nikterak velké úspěchy, ale protože je to zrzek co nemá duši, nejspíš mu to moc nevadilo. Fórky stranou, vytáhnout si jej museli chtít snad všichni před Columbusem, protože po Patrickovi Kaneovi je druhým nejzvučnějším jménem, pokud pojedeme v draftovém pořadí. Los Angeles se musí hodně bít do hlavy, že si před tímto českým šikulou ze čtvrtého místa zvolili Thomase Hickeyho (nejen že se jmenuje cucflek, ale taky tak hrál). Další jména jako Kyle Turris, Karl Alzner a Sam Gagner bychom už za kvalitnější hráče označit mohli, nikdo z nich však nedosáhl kvalit Voráčka.

Jason Arnott - draftový ročník 1993 - 1244 zápasů, 938 bodů (417 gólů, 521 asistencí)
A máme tady první sedmičku draftu, která za svou dlouhou kariéru vyhrála Stanley Cup. Řeč je o Jasonovi Arnottovi, který ke všem statistikám přidal přes dvanáct set trestných minut. Ostatně, byl to právě on, který Devils ve druhém prodloužení v roce 2000 vystřelil svou trefou pohár.
V NHL si prošel šesti týmy, největší stopu ale neoddiskutovatelně zanechal u Devils. Již jako vyspělý hráč posléze prošel Dallasem a dostal se k predátorům, kde se ujal kapitánského céčka. V tomto draftu, který byl doopravdy nabitý, se snad v top 10 nedala udělat chyba, až na Ottawu, která z první pozice vzala Daigla a zbyly jí oči pro pláč. Arnott byl konzistentní bodovou mašinou až do sezony 2010 - 2011, kdy se jeho produktivita strmě propadla na pouhých 26 bodů. Následně se ještě pokoušel hrát, ale v roce 2012 se rozhodl důstojně ukončit hráčskou kariéru.

A to jsou jen novodobější vybraní hráči, kteří už ukončili aktivní kariéru. Momentálně v NHL hrají hráči, jejichž kariéra stále probíhá. Namátkově můžeme zmínit Scheifeleho, který je bodostrojem pro Winnipeg,. Nezapomínejme ani na Quinna Hughese, který je teprve na začátku své kariéry, a i tak už je vnímám jako elitní obránce, který ostatně s Hronkem vytvořil obávaný pár. Takhle bych mohl pokračovat dál, Clayton Keller, Joffrey Lupul, Nazem Kadri, Jeff Skinner. Šikovných sedmiček bylo a je hodně.
A koho by napadlo, že nejlépe bodující sedmičkou v historii bude Bernie Federko? Takže kdokoliv bude mít tento rok sedmičku, přeju šťastnou ruku!